KOMENTUJEME

Státní svátek 17. listopadu

16.11.2020

Jedinému českému státnímu svátku, který je současně i celosvětovým svátkem, daly vzniknout události, které započaly 28. října 1939 a vyvrcholily národní demonstrací v Praze 15. listopadu 1939 u příležitosti pohřbu studenta Jana Opletala.
Mezinárodní den studentstva byl vyhlášen v roce 1941 v Londýně na zasedání Mezinárodní studentské rady delegáty z 26 zemí.
Připomeňme si alespoň velmi stručně události na přelomu října a listopadu 1939. které tenkrát u příležitosti 21. výročí vzniku samostatného Československa probíhaly.
Jan Opletal, tehdy student čtvrtého ročníku pražské Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, byl při demonstraci v Praze 28.října 1939 těžce zraněn a na následky zranění po 14-ti dnech 11. listopadu zemřel. Na téže demonstraci zemřel na místě dělník Václav Sedláček zasažený střelou přímo do srdce. Oba mladí lidé mysleli naprosto stejně, když se vzepřeli nacistické moci a zúčastnili se vzpomínkové demonstrace u příležitosti výročí vzniku Republiky Československé.
Událostmi 17. 11.1939 zahájili němečtí nacisté teror za protektorátu, který zanikl až v květnu 1945 po porážce německé třetí říše. Vyžádal si životy přes 340 tisíc občanů Československa, převážně Židů, kteří zahynuli v koncentračních táborech. Mezi prvními popravenými podle směrnice o "zvláštním zacházení" (bez soudního řízení) byli právě v listopadu 1939 studentští vůdci po pohřbu Jana Opletala.
Nacisté se rozhodli využít situace k likvidaci českého vysokého školství. Na poradě u Hitlera dostali 16. listopadu 1939 říšský protektor Konstantin von Neurath a státní tajemník Karl Hermann Frank zvláštní pokyny a večer v Praze na poradě vedené K. H. Frankem naplánovali vedoucí představitelé německé civilní správy a bezpečnostních složek další postup proti českým vysokoškolským studentům, českým univerzitám a vysokým školám.
V noci ze 16. na 17. listopadu 1939 obsadili příslušníci německé bezpečnostní služby SD (Sicherheitsdienst) studentské koleje v Praze, Brně a v Příbrami. Vytipovali skupinu 12-ti studentských funkcionářů z nichž 9 příslušníci 6. pluku SS Totenkopf v kasárnách v Ruzyni popravili zastřelením. Jednalo se o studentské funkcionáře z Prahy - Josef Adamec, Jan Černý, Marek Frauwirth, Jaroslav Klíma, Bedřich Koula, Josef Matoušek, František Skorkovský, Václav Šaffránek a Jan Weinert Tato poprava byla v protektorátu prvním případem tzv. zvláštního zacházení (Sonderbehandlung), tedy exekucí bez soudního rozsudku prováděných pouze na základě rozhodnutí německé policie.
Příslušníci SD zatkli celkem 2000 vysokoškolských studentů, z nichž 1326 deportovali do německého koncentračního tábora v obci Sachsenhausen u Oranienburgu.
Mezi "studenty 17.listopadu 1939", odvlečenými do koncentračního tábora, kteří pocházeli z bývalého okresu Valašské Meziříčí nebo v něm po válce žili, patřili: Barnet Jaroslav, Lenomar Leopold, Plesník Zdeněk, Šplháček Vojtěch, Vlkovský František a Zatloukal Engelbert z Valašského Meziříčí, Beniška (Benischke) Karel z Branek, Frňka Miroslav a Švarc Miroslav z Rožnova pod Radhoštěm, Frňka Otakar z Hrachovce, Hasal Rudolf z Lešné, Papež Ladislav z Poličné, Parma Rajmund ze Zašové, Zelenka Jaroslav z Jarcové a Zlámal Jaromír z Loučky.
"Demonstrace roku 1939 přispěla k tomu, že němečtí nacisté při zásahu proti studentům byli nuceni strhnout škrabošky a otevřeně ukázat pravou tvář. Reakcí na spořádanou manifestaci bylo noční přepadení spících studentů a počátek decimování národní inteligence," uvedl v roce 2019 u příležitosti 80. výročí listopadových událostí ředitel ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR Miroslav Vaněk.
Hitlerem nařízené uzavření deseti českých vysokých škol a univerzit mělo údajně trvat tři roky. Jejich znovuotevření však Němci neplánovali. Naopak. V dalších letech bylo české školství dále omezováno. Bezprostředně se zavření českých vysokých škol dotklo více než 15 tisíc českých studentů a kolem 1.300 pedagogů. Mnohem více se však dotklo české inteligence jako celku, které bylo tak do konce války prakticky zamezeno získat vzdělání na domácích univerzitách.
Náš národ tak mezi akademickými ročníky od roku 1939 až 1945 ztratil celkem 6 ročníků vysokoškolsky vzdělaných občanů. V připravovaném plánu germanizovat Čechy a část jich vystěhovat na východ byla pravděpodobně právě inteligence největší překážkou.
Z Čechů se měli stát otroci, kteří se tak díky své nevzdělanosti nedokáží do budoucna sami spravovat, a nezbude jim než podlehnout německé správě i Hitlerově říšské myšlence, jak prohlásil tehdy K. H. Frank:
"Když válku vyhrajete, vysoké školy si otevřete sami. Když vyhraje Německo, nebudete je potřebovat, stačí vám obecné školy."
Přibližně 1200 vysokoškoláků bylo nicméně v průběhu období 1940-43 zejména na zákrok Mezinárodního červeného kříže a Emila Háchy postupně propuštěno. Útrapy věznění v koncentračním táboře ale nepřežilo 35 z nich.
Historií událostí 17. listopadu 1939 a následujících osudů studentů se zabývá řadu let Jozef Leikert, slovenský básník a autor literatury faktu. Je znám i české veřejnosti nejen jako básník a vysokoškolský pedagog ale i jako vynikající znalec událostí 17. listopadu 1939. Z jeho tvůrčí dílny pochází publikace "Ráno přišla noc", "A den se vrátil", "Černý pátek sedmnáctého listopadu", "Uloupené mládí", "Sny v okovech", "Daleko a přece blízko" v nichž se věnuje událostem 17. listopadu 1939.

V r.2015,kdy vyhořela architektonicky vzácná budova Libušín na Pustevnách,podal tehdejší předseda Alois Martínek návrh na dar pro obnovu této budovy.ˇVýbor a členská základna tehdejší OO ČSBS souhlasila.Poděkování za pomoc při obnově byla od ředitele Valašského muzea v přírodě v Rožnově p.Radhoštěm.

Valaši se odtrhli od svazu bojovníků za svobodu, k odchodu se chystají i další oblasti

Dnes 10.7.2020 /13:13 hod.

Aleš Fuksa, Právo

 Valašskomeziříčská stočlenná buňka Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) si založila novou organizaci a se svazem vedeným Jaroslavem Vodičkou nechce mít nic společného. Mohla by tak spustit velké zemětřesení ve svazu. Nespokojenost s vedením dávají najevo i další oblasti.
Valašskomeziříčská buňka má za to, že se vedení ČSBS výrazně odchýlilo od původního poslání svazu. Nově založený subjekt se jmenuje Společnost pro uchování odbojových tradic.
"Vadí nám, že předseda Vodička i místopředseda Emil Kulfánek upřednostňují své zájmy před základními národními hodnotami bojovníků za svobodu. Ale také nelichotivý obraz vedení na veřejnosti, což má za následek velký odliv členů a nezájem o nové členství. Jde ale také o nejasnosti v hospodaření pražského ústředí s vlastním majetkem, například budovou ústředí v Praze, kterou svaz po patrech rozprodává za velmi nízkou cenu," sdělil předseda nové meziříčské organizace Karel Kredba.
"Předseda Vodička a místopředseda Kulfánek si během naší členské schůze vyslechli kritiku a výzvu k odstoupení. Ale veškerou kritiku shodili ze stolu. A protože se z jejich strany nic pozitivního neděje, rozhodli jsme se k samostatnému řešení, tedy pro založení jiné organizace," dodal Kredba.

Vodička považuje rebely za zloděje

Vodička sice považuje jejich krok za legitimní, ale zároveň je toho názoru, že pobočka ČSBS v Meziříčí nezaniká. Rebely z Valašského Meziříčí navíc v reakci zaslané Právu nařkl z krádeže majetku ČSBS.
"Pět osob si prostřednictvím stanov nového spolku přivlastnilo majetek oblastní organizace ČSBS," uvedl Vodička
Podle něj Karel Kredba nepovažoval za potřebné informovat ústřední výbor o tom, že majetek oblastní organizace ČSBS Valašského Meziříčí spolu se svými kumpány zcizil.
Kredba říká, že tímto majetkem Vodička myslí budovu v centru Meziříčí. Podle slov bývalého předsedy meziříčské buňky Aloise Martinka jde o budovu zabavenou kolaborantům, kterou po druhé světové získala od státu meziříčská organizace Svazu protifašistických bojovníků a po přejmenování na ČSBS ji měla místní organizace bojovníků za svobodu. "Máme vlastní IČO, tedy i právní subjektivitu. O žádné krádeži nemůže být řeč," ohradil se Martinek.
Dotace měly jít na špekáčky místo připomínky odboje. Stát prověřuje bojovníky za svobodu.
Místní bojovníci se v minulosti obávali, že o IČO přijdou, buňka bude sloučena s ústředím v Praze a dojde k převodu majetku pod ústředí, a tak v roce 2008 po dohodě s právníky převedli budovu pod město. Město jim každoročně z výnosů z nájemného posílá kolem čtvrt milionu korun.
"To nám vedení svazu nikdy neodpustilo. Bylo to ale legální. Nechtěli jsme dopustit, aby budova přešla na ústředí ČSBS a to ji pak rozprodalo, aby umazávalo své dluhy," vysvětlil Kredba.
Ústředí ČSBS i přesto zvažuje, že podá na členy meziříčského spolku trestní oznámení. Valaši však pokládají Vodičkova slova o odcizení majetku spíše za výhrůžky, které mají zastrašit řadové členy.

Vznikla opoziční platforma

Méně razantní kroky než valašskomeziříčská buňka již před rokem provedla skupina několika dalších nespokojených poboček svazu bojovníků za svobodu. Vytvořila platformu Vraťme vážnost ČSBS.
"Svaz rozhodně nejsou pouze mediálně viditelní členové předsednictva, ale my, řadoví členové a oblastní organizace. My pečujeme o odkaz těch, kdo trpěli a umírali za svobodu a suverenitu naší země. My se snažíme předávat nezkreslenou historickou pravdu," uvádějí signatáři platformy.
Šéfa ČSBS Vodičku nepozvali na pietu v Lidicích. Svaz bojkotují i senátoři
Dosud se pod ni podepsalo jedenáct organizací svazu - z Benešova, Brna-venkova, Břeclavi, Hradce Králové, Lidic, Plzně, Prahy 6, Svitav, Trutnova, Boskovic, Jihlavy a Brna-jihu.
Platformě mimo jiné vadí udělování medailí ČSBS příslušníkům složek nedemokratického režimu, kteří se prokazatelně aktivně podíleli na represích nebo kteří jednají v rozporu se stanovami a posláním ČSBS.
Na mysli mají především pamětní medaili udělenou komunistickému poslanci Zdeňku Ondráčkovi, který coby člen pohotovostního útvaru Veřejné bezpečnosti zasahoval v lednu 1989 proti demonstrantům během Palachova týdne.

Ostudné vysvědčení pro předsednictvo

Problém má platforma i s tím, že vedení nevystupuje v pozici řečníků při pietních shromážděních v Terezíně, Lidicích a Ležákách, kam je kvůli kontroverzím nezvou.
"To je ostudné vysvědčení současného předsednictva. Neutěšenou situaci dokresluje fakt, že kvůli některým krokům předsednictva ČSBS odmítají náš svaz finančně i jinak podporovat některá města," podotkli signatáři platformy.
Platformě stejně jako rebelům z Valašska vadí i rozprodej budovy pražského vedení ČSBS na Legerově ulici 22 na Novém Městě v Praze. Dosud svaz prodal suterén a první tři z pěti pater objektu.
"Každé z pater se prodává za neskutečně nízkou cenu zhruba tří a půl milionu korun. Přitom je v každém asi osm místností. ČSBS je teď menšinovým vlastníkem," řekl předseda plzeňské organizace ČSBS Jaroslav Bukovský.
Historik Eduard Stehlík opouští svaz bojovníků za svobodu kvůli nedemokratickému vedení
Platforma poukazuje i na malou podporu místních organizací ze strany vedení. "Ze státní dotace 6,3 milionu korun zůstává 80 procent v sídle ústředního výboru a jen 20 procent jde do oblastí," tvrdí Bukovský.
Předseda plzeňské organizace naznačil, že o odtržení od svazu přemýšlejí stejně jako Valaši. "Na podzim se sejde plénum plzeňské organizace. Několik našich větších základních organizací požaduje odchod a osamostatnění. V budoucnu při jiném složení vedení svazu pak může být svolána slučovací konference a opět budeme ochotni se připojit," řekl Bukovský.
Odtržení od svazu zvažují podle Danuty Šulcové z oblastního výboru Trutnov i tamní bojovníci za svobodu, podobné hlasy zaznívají i od členů svazu z Benešova. Naopak třeba oblastní výbor ČSBS z Prahy 6 hodlá i přes svou nespokojenost s vedením ve svazu setrvat.
"Jen doufáme, že se situace ve svazu zlepší a přimějeme vedení, aby na ústředí sjednalo pořádek," dodal předseda výboru Prahy 6 Milan Vichta.

"Adresa webové stránky Platformy "Vraťme vážnost ČSBS" je:  vratme-vaznost-csbs.cz.

VÝBOR SUOT K TOMU UVÁDÍ

Naše rozhodnutí o zřízení Společnosti pro uchování odbojových tradic uspíšila účast a vystoupení místopředsedy ÚV ČSBS Emila Kulfánka na naší výroční členské schůzi 15. ledna 2020 ve Valašském Meziříčí. Následně v únoru schválilo 75 členů oblastní organizace ČSBS na své členské schůzi ve Valašském Meziříčí založení nové společnosti a uložilo výboru, aby provedl všechny kroky nutné k její registraci. Po jejím založení se také stalo v červnu 2020 jejími členy a požádalo o ukončení členství v ČSBS. To vyvolalo rozruch a bohužel také nařčení představitelů ÜV ČSBS ze snahy nelegálně si přisvojit majetek SBČS.

Rádi bychom tyto věci uvedli na správnou míru.

Pokud se týká našeho rozhodnutí vytvořit společnost, pak důvody jsme uvedli v našem v tiskové zprávě. A jsou stručně řečeno jak společensko-politické, tak ekonomické. Tuto naši nespokojenost jsme mnohokrát prezentovali představitelům ÚV ČSBS, naposledy předsedovi svazu Jaroslavu Vodičkovi v lednu 2019 a po té místopředsedovi Emilu Kulfánkovi při letošní členské schůzi ve Valašském Meziříčí. Ostrá kritika našich členů, se žádostí o provedení změn v ÚV ČSBS však vyzněla na prázdno. Nic se nezměnilo.
Rozhodnutí členů naší organizace ČSBS vytvořit novou organizaci, je vedeno snahou o to, aby pro budoucí generace byly co nejlépe zachovány odbojové tradice vedoucí ke vzniku Československé republiky a proti nacistické okupaci v letech 1938 - 1945, ale také tradice protikomunistického odboje po roce 1945 jak na Valašsku tak i v celé republice
Chtěli bychom pana předsedu Vodičku ujistit, že si vážíme a jsme patřičné hrdí na naše legionáře, české a slovenské vojáky na všech frontách druhé světové války, partyzánské hnutí a odbojářů v naší zemi a také s úctou skláníme hlavu nad utrpením a ztrátou životů vězňů nacistických koncentračních táborů, nebo komunistických lágrů. A bylo jich mezi našimi členy nemálo.
Že nejde jen o prázdná slova, svědčí i naše činnost, kde z poslední doby uvádíme:
- v roce 2018 se nám podařilo díky sponzorům z řad obcí Valašského regionu, podnikatelů i občanů a našich členů vydat nákladem 700 výtisků publikaci "Oběti II. Světové války z řad občanů správního okresu Valašské Meziříčí" z díla historiků T.Baletky a Z.Pomkly a z materiálů, které po léta shromažďovali členové historicko-dokumentační komise ČSBS Valašské Meziříčí
- pořádáme každoroční vzpomínkovou akci u pomníku T.G.Masaryka u příležitostí výročí jeho narození 7. března v parku Botanika za účasti studentů Gymnázia Františka Palackého Valašské Meziříčí nebo žáků základních škol z Valašského Meziříčí
- ve spolupráci s Městem Valašské Meziříčí a ČSOP jsme v roce 2018 uspořádali mezinárodní konferenci k historii volby T.G.Masaryka poslancem říšského sněmu za Valašská města v zámku Žerotínů
- ke stoletému výročí vzniku ČSR jsme vlastním nákladem zajistili provedení renovace pomníků odbojářů na Zašovské ulici ve Valašském Meziříčí a legionářů z Velké Lhoty, popravených po bitvě u Bachmače v roce 1918
- u příležitosti oslav 100 let ČSR jsme uspořádali, díky historikům, kteří jsou našimi členy, řadu besed a přednášek pro veřejnost v Městské knihovně Valašské Meziříčí, pro studenty Gymnázia a žáky základních škol v našem regionu
- v závěru roku 2018 jsme ve spolupráci s Občanským spolkem Lidice a učiteli a žáky Základní školy Žerotínova vysadili v atriu této základní školy štěp "Lidická hrušeň - posel naděje" a od té doby žáci této školy se účastní výtvarných soutěží na téma "Lidice 1942" a každoročně vznikla i na Valašsku tradice pietní akce - vzpomínky na události v Lidicích a Ležákách
- v roce 2020 jsme koncem února instalovali v celém přízemí zámku Žerotínů ve spolupráci se Základní školou Žerotínova, Občanským spolkem Lidice a Klubem RAF pana Filipa Procházky výstavu k 75. výročí konce II. Světové války a 80. výročí bitvy o Anglii s tématy - účast Čechoslováků v bitvě o Anglii 1940, Vzpomínka na piloty z Lidic Josefa Horáka a Josefa Stříbrného, která byla doplněna o výstavu nádherných prací žáků ZŠ Žerotínova na téma Lidice 1942.

To jsme uvedli jen ty nejrozsáhlejší naše projekty v posledních letech. Nejvíce se zaměřujeme na spolupráci se školami, jak vyplývá z přehledu výše uvedených akcí, každoročně podporujeme finančně studenty našeho Gymnázia v účasti na celostátní historické soutěži pořádané Gymnáziem Cheb a v rámci našich grantů přispíváme skromným příspěvkem této škole i na náklady které s tímto projektem má.

DEN VETERÁNŮ-11.listopad

Vlčí mák se stal symbolem válečných veteránů už od konce první světové války.
Červené květy v té době pokrývaly hroby padlých na zapadni frontě.
Den 11. listopadu byl vybrán symbolicky, neboť toho dne, roku 1918, bylo ve vlakovém voze v Le Francport u severofrancouzského města Compiègne podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem. Tím byly na západní frontě ukončeny boje 1. světové války nebo, jak se tehdy říkalo Velké války.
Snad to vyjadřovalo i bláhovou naději, že šlo o poslední celosvětový konflikt.

V roce 1915 napsal kanadský chirurg John McCrae, jenž sloužil na západní frontě, nedaleko belgického města Ypres tuto báseň:

Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,
je možná slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanóny jen svoji píseň řvou.
My už však nevstanem a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.
Náš boj však zase jiní převezmou.
Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.


Připnutím symbolického květu si lidé připomínají nejen hrdinství vojáků, ale také obrovské množství obětí, mnohdy i našich vlastních dědečků či pradědečků, kteří ve válkách položili život.a vzdávají jim tak úctu a tichou vzpomínku.
Za ještě neexistující Československo bojovali nejprve čeští legionáři na frontách v Rusku, Itálii a Francii. K jejich prvému bojovému vystoupení došlo 2. července 1917 u Zborova.
V letech 1918-20 následovaly boje čechoslováků za územní celistvost nově vzniklého státu - proti německým bojůvkám především v západních a severních Čechách, při stanovování hranic s Polskem na severní Moravě a obraně Slovenska proti Maďarům a později proti bolševickým jednotkám Maďarské republiky rad a Slovenské republiky rad.
Velká zásluha patřila legionářům, kteří se vrátili z italské či francouzské fronty, aby je znovu pohltila válečná vřava bojů za novou republiku. Přidali se k nim i příslušníci Sokola a další dobrovolníci. Němými svědky jsou dodnes na jižním a východním Slovensku válečné hroby.
Zejména v roce 1938 se mnozí mužové účastnili nevyhlášené války organizované z Říše, kdy proti zfanatizovaným německým ordnerům, kteří napadali a vraždili české celníky i příslušníky pohraničních stanic, nemohli mnohdy z politických důvodů zasáhnout tak, jak by bylo potřeba. V březnu 1939 je třeba připomenout i dnes už zapomenuté boje s Maďary na Zakarpatské Ukrajině.
Zánik Československa 15. března 1939 byl pro desetitisíce občanů impulzem k útěku z okupované republiky a zapojení se do protinacistického odboje v zahraničí. Rozhodli se tak nejenom českoslovenští letci a vojáci, ale i "obyčejní" muži a ženy. Jen na východní frontě jich bojovalo do konce války 50 tisíc a na té západní pak 20 tisíc.
V letech II. světové války 1939-45 byli tak Češi opět nuceni bojovali za svou vlast na třech zahraničních frontách - severní Afrika, Tobruk, - západní fronta, Francie a Anglie a východní fronta, Sovětský svaz a později území Československé republiky.
Bojiště, kde se svým hrdinstvím proslavili, jako byly boje ve Francii, bitva o Anglii, Buzuluk, Bílá Cerkev, Kyjev nebo Dukla, jsou známá, často si je připomínáme. Stejně tak osudy těch, kteří byli vysazeni jako parašutisté na území Čech a Moravy nebo se účastnili odboje jako příslušníci domácího odboje.
Připomeňme si však ještě jednu, často opomíjenou frontu, severní Afriku. Před 79 lety se československým vojákům podařilo ubránit africký Tobruk. Tobrucká pevnost byla německé válečné mašinerii během druhé světové války nesmírně bolestivým trnem v oku. V jejích zákopech plných písečných blech dýchali také českoslovenští vojáci, z nichž někteří přišli o život. V německo-italském obklíčení vydrželi (spolu s Brity, Australany a Poláky) až do 10. prosince 1941, kdy prolomili pozice nacistů. Dokázali to jenom proto, že měli skvělý příklad ve svých otcích - legionářích, skautech, sokolech. Byli pyšní na nacistickou nadávku "pouštní krysy", jak jim nacisté nadávali. Posměšný název původně určený Australanům Čechoslováci s hrdostí převzali.


Připněte si proto 11. listopadu 2020 vlčí mák jako symbol úcty k válečným veteránům.

6.11.2020 - členové historicko-dokumentační komise SUOT, z.s. Valašské Meziříčí