Společně tak jménem více jak 70-ti členů Společnosti pro uchování odbojových tradic ve Valašském Meziříčí poklonil památce zesnulé paní Julie Janíčkové. Brzy po skončení války v roce 1945 pan Josef Podzemný ve Valašském Meziříčí zakládal Svaz národní revoluce. Mladá paní Julie se stala členkou této organizace a i přes několikeré změny jejích názvů zůstala členem až do dnešních dnů.

Karel Čapek v jednom ze svých fejetonů z dvacátých let minulého století trochu smutně konstatoval, že náš národ má jednu negativní vlastnost, že vždycky spoléhá na to, co udělá někdo druhý. Že říkáme nejraději „mělo by se“ nebo „někdo by měl“. Ale Karel Čapek, žel, zemřel v prosinci 1938 a tak se nedožil toho, že celý náš národ po obsazení Čech a Moravy Německými okupanty neříkal „mělo by se“. Našlo se mnoho statečných občanů, kteří se zapojili do národního odboje nebo emigrovali do zahraničí, aby mohli bojovat proti německým nacistům, jejichž konečným cílem bylo zničení našeho národa. Mnoho našich předků tedy neříkalo „někdo by měl“ nebo „mělo by se“! A mezi ně patřila i paní Julie Janíčková se svým bratrem a vlastně celou svou rodinou v rodném Zubří, odkud pocházela. Od roku 1943 se zapojila jako mladičká 16-ti letá dívenka do odbojové činnosti. Spolupracovala se zuberskými a štramberskými odbojáři až do podzimu 1944, kdy gestapo a speciální německé protipartyzánské jednotky pod přímým velením K.H.Franka na Valašsku provedly proti obyvatelstvu teroristickou akci. Akce, nazvaná „Tetřev“, byla zaměřena proti partyzánům a českému obyvatelstvu. Tehdy řada občanů Zubří i rodina paní Janíčkové jen o vlásek unikla smrti. Poté rozhodl její otec, že aby přežila, musí Julie ze Zubří odejít a ujala se jí jedna rodina v Poličné, kde se dočkala konce války. Je příznačné, že paní Janíčková umírá právě nyní, v roce, ve kterém vzpomínáme 80. výročí skončení II. světové války v Evropě. A dnes se tedy neloučíme jen s ní, ale jejím prostřednictvím se všemi těmi 180 občany našeho města, kteří v době okupace považovali za samozřejmost jít do boje za svobodu, za samostatnost našeho státu a obětovali tomuto boji život svůj a v řadě případů i životy svých nejbližších.

Paní Julie tak byla posledním žijícím symbolem občanského odboje a posledním veteránem II. světové války v našem městě. Celá její generace byla vychována v duchu Masarykovské demokracie naší republiky, která byla po 300 letech v roce 1918 obnovena díky československým legionářům, politikům kolem T.G.Masaryka. Nedokázala se smířit s německou okupací a v duchu ideí naší prvé republiky československé a postavila se nepřátelské moci na odpor.

Dovolte mi, abych z tohoto místa poděkoval nyní i panu Karlu Vaculíkovi z historické skupiny Partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova, který se dlouhá léta věnuje péči o veterány II. světové války v naší oblasti, za to, že se podílel na usnadnění životních podmínek paní Julii.

Stejně tak patří poděkování i paní Heleně Znachorové, ze Společnosti pro uchování odbojových tradic Valašské Meziříčí, která paní Janíčkovou řadu let pravidelně navštěvovala.

Rozloučení s poslední veteránkou II. světové války z našeho města si zasloužilo i účast čestné stráže Vojenského velitelství ze Zlína, zástupce Odboru Veteránů ministerstva obrany České republiky a zástupců Čsl. obce legionářské a Společnosti pro uchování odbojových tradic z Valašského Meziříčí, jimž tímto děkuji za jejich účast.

Děkuji Vám všem, že jste se s paní Julií přišli důstojně rozloučit.

Zasloužila si to.

Statečná, skromná, vzácná žena.

Text: Alois Martínek